Ergonomie je vědeckou disciplínou, která se zabývá vztahy mezi člověkem, jeho činností a pracovním prostředím. Jejím cílem je pracovní podmínky optimalizovat, vytvářet bezpečné prostředí pro fyzické i psychické zdraví člověka a podporovat tak jeho efektivitu a spokojenost při práci.

Ergonomické podmínky jsou důležitou součástí života zaměstnanců i studentů univerzity. Udržitelná univerzita proto přináší tipy a rady, jak si pracovní prostředí správně nastavit, jakými ergonomickými pravidly se řídit a jak se při práci cítit komfortně. Další užitečné informace pro vás budeme průběžně doplňovat.

S pracovním prostředím, tvořeným řadou fyzikálních, chemických, organizačních či sociálních faktorů, úzce souvisí ergonomie pracovního místa. Vedle pracovního vybavení, jako je stůl, židle apod., zde ovlivňují pohodu a výkon pracovníka také mikroklimatické podmínky, velikost a uspořádání pracovního prostoru či poloha a pohyby při práci. Vždy je navíc potřeba zaměřit se na individuální fyzické a duševní potřeby pracovníka.

K faktorům, které charakterizují pracovní místo, náleží:

• Pracovní poloha – jedná se o polohu těla, v níž je práce vykonávána. Zpravidla jde o polohu vsedě nebo vestoje.
• Pracovní pohyby – typicky pohyby rukou. Pracovní pohyby by v ideálním případě měly být rytmické a plynulé.
• Pracovní rovina – typicky deska pracovního stolu. Nastavena by měla být tak, aby odpovídala charakteru na ní vykonávaných prací, používaným technologiím, pracovnímu prostředí, a především samotnému pracovníkovi.
• Pracovní sedadlo – je potřeba jej nastavit podle individuálních tělesných propozic pracovníka. Jak na to se dozvíte v sekci „Správné nastavení pracovního prostředí“.
• Zorné podmínky – ovlivňuje je druh vykonávané práce (např. sledování PC či jiného přístroje), uspořádání pracovního místa (např. umístění okna, správné nastavení monitoru) a zdravotní stav pracovníka (např. krátkozrakost).

Práce vsedě

Dlouhotrvající sezení našemu tělu nesvědčí, má negativní dopad zejména na podpůrně-pohybový aparát. Mnohdy vede k bolestem zad, ramen či přetížení krční páteře. Častá práce s klávesnicí a myší navíc způsobuje přetížení rukou (např. syndrom karpálního tunelu). Na vině nemusí být jen nesprávné sezení, při němž dochází ke sklopení pánve dozadu, změně zakřivení páteře v hrudní oblasti (např. kulatá záda) a k předklonu či k předsunu krční páteře. Problémy působí i špatně zvolená či nastavená židle ve vztahu k výšce pracovní desky a poloze monitoru, nevhodné uspořádání pracovního místa a režim práce a odpočinku.

Pokud tedy při práci delší dobu sedíme, je hlavní zásadou sedět vzpřímeně, využívat opěry zad, hlavy a loktů tak, aby jednotlivé končetiny svíraly tupé, případně pravé úhly (noha – bérce – stehna – trup – paže – předloktí – ruka) a mít správně nastavenou výšku sedadla. Zapomínat bychom neměli na zdravý pravidelný pohyb. Tzv. kompenzační pohybový režim by měl být zaměřen především na protažení přetížených svalů, posílení svalů oslabených a na cviky uvolňovací. Velmi přínosné je zařazení cviků vestoje během pracovní doby.

Práce vestoje

Práce vestoje způsobuje zvýšenou zátěž dolních končetin – především kolenních a kyčelních kloubů a cév. Přetížena bývá také páteř, zejména páteř bederní, a klouby horních končetin.

Při práci vestoje je vhodné zaujmout ideální vzpřímenou polohu těla –  v bederní oblasti je mírné prohnutí, pánev je naklopena lehce směrem dopředu, hlava je mírně předsunutá. Horní končetiny se pokuste zatěžovat rovnoměrně, šíře rozkročení nohou by měla odpovídat přibližně šíři pánve. Vhodné je také vyvarovat se přílišného předklonu trupu. Zásadním faktorem je výška pracovní plochy – nejvýhodnější pozice této výšky je lehce pod úrovní loktů pracovníka. Pro zaměstnance pracující vestoje jsou vhodné protahovací a uvolňovací cviky zaměřené především na zatěžované svaly zad a dolních končetin.