Podzimní cyklus přednášek a workshopů Udržitelné univerzity zahájila Rozárie Haškovcová, která se věnovala problematice fast fashion, tedy velmi levné a lehce dostupné módy. Ta se v současnosti vyrábí v obrovském množství bez ohledu na životní prostředí či pracovní podmínky zaměstnanců. Pokud jste přednášku nestihli, můžete si přečíst její stručný souhrn, který jsme pro vás připravili.
Přednáška politoložky a influencerky Rozárie Haškovcové, v roce 2023 nominované na Cenu Josefa Vavrouška, nabídla hluboký vhled do světa módy odhalující důsledky fast fashion průmyslu (nejen) na životní prostředí.
Každou minutu kamion oblečení
Přednášející za velký problém označovala obrovské množství odpadu, který vzniká ohromnou nadprodukcí. Během každé vteřiny je totiž vyhozen jeden celý kamion oblečení, které se neprodalo, to je následně páleno a vyhazováno. V případě pálení do ovzduší uniká mnoho toxických látek, jelikož se v mnoha případech jedná o výrobky z ropy, v případě výhozu vznikají obrovské skládky oblečení, které se bude – také z důvodu původu látek – rozkládat v některých případech i 200 let. Oblečení se nadprodukuje takové množství, že kdybychom se okamžitě rozhodli přestat s výrobou nového, vystačilo by to existující ještě dalším šesti generacím. Místní v oblastech, kde v celosvětovém řetězci toto „odpadní oblečení“ končí, jej označují za oblečení bílého mrtvého muže – je totiž naprosto v pořádku a jediný důvod, proč by dávalo smysl jej vyhodit, je v případě, že jeho majitel zemřel.
Emise, znečištění ovzduší i vody
V průběhu celého procesu – od pěstování materiálů přes šití a barvení až po praní – dochází k obrovské produkci skleníkových plynů, které následně významně přispívají ke změně klimatu. Fast fashion módní domy nejsou transparentní, z toho důvodu není možné udat přesná data, nicméně odhaduje se, že móda vytváří cca 3,2 % světových emisí. Významným faktorem je také neustálé převážení oblečení v procesu jeho vzniku. „Než se k nám oblečení dostane, procestuje více zemí, než jsme procestovali my,“ pupozornila Rozárie.
Významně trpí také voda, která je přesouvána z velkých vodních ploch na místa, kam nepatří, a následně je – znečištěná mnoha toxickými chemikáliemi – vypouštěna nazpět do krajiny. Toto vede ke kontaminaci okolí továren, kde lidé žijí, i vody, kterou pijí. Módní průmysl má na starost 20–30 % znečišťování vody na světě a nemalý podíl má také na ubývání vody v krajině – jeden outfit skládající se z trika a džínů v průběhu výroby spotřebuje cca 20 000 litrů vody, což je běžná spotřeba průměrné čtyřčlenné rodiny na dva týdny. Mimo to jsou problémem také mikroplasty, které se z oblečení následně uvolňují a které současné čističky vod nedokáží odfiltrovat, takže se dostávají do oceánů, ale také do pitné vody.
Z koloběhu práce v továrně nejde uniknout
Další problematickou oblastí jsou samozřejmě také lidská práva. Hlavní exportéři se svou ekonomikou soustředí primárně na módní průmysl a mnoho lidí tak nemá možnost koloběhu práce v továrně uniknout, jelikož nenajdou jiné pracovní uplatnění – a to ani v případě vysokoškolsky vzdělaných mladých osob. Vlivem placení od vyrobeného množství oblečení jsou druhotně zaměstnávané děti, ženy jsou nucené chodit na potraty, v továrnách není přístup k pitné vodě a budovy bývají v havarijním stavu, manufaktury neobsahují dostatečné vybavení, jelikož lidská práce je levnější než stroje… všechny tyto vlivy vedou k tomu, že práci v továrnách na výrobu fast fashion oblečení můžeme nazvat novodobým otroctvím, přitom by pro zaplacení alespoň minimálních životních nákladů zaměstnanců stačilo oblečení zdražit o 1 %.
52 nových kolekcí ročně
Dochází také ke zrychlování, a tak je potřeba uměle tvořit nové trendy, aby bylo obhájeno obrovské množství kolekcí, které vychází. Z původních dvou ročně se přešlo na čtyři a postupnými nárůsty se můžeme u některých značek setkat už s 52 kolekcemi v jeden rok. Tímto stavem jsme ponoukáni ke kupování stále nového, rychle zastarávajícího oblečení, které po pár nošeních vyhazujeme. V dnešní době už se můžeme setkat také s tzv. ultra fast fashion značkami, které dokáží zkopírovat oblečení celebrit do 48 hodin.
Řešení: slow fashion a minimalismus
Řešením fast fashion je tzv. slow fashion. Rozárie nabídla informace, jak poznat udržitelnou značku a jaké jiné varianty oblékání se mimo fast fashion máme. Udržitelná značka využívá udržitelnější materiály, jako je bavlna, konopí, len, tencel, viskóza, vlna nebo hedvábí. Dobrým indikátorem je také výroba v Evropské unii a certifikáty jako GOTS či Fairtrade. Nic z toho ale nemusí nutně znamenat, že se doopravdy jedná o udržitelnou značku, nebo naopak o fast fashion. GOTS certifikát je velmi drahý, proto jeho absence nemusí nutně znamenat, že značka nepatří do slow fashion, naopak některé firmy skupují továrny v zemích, které si spojujeme primárně s fast fashion, a zaměstnance platí tak, jak si zaslouží.
Další variantou je minimalismus, tedy opak throw-away konceptu. Zákazník si před nákupem dobře rozmyslí, zda daný kus oblečení opravdu potřebuje, nebo zda se jedná pouze o trend, který vydrží týden. Alternativně je možné začít nakupovat například v second-handech, na Vinted, vyměnit oblečení s jinými lidmi, případně využít možnosti nějaké oblečení zdědit.
Na Rozáriině Instagramu @shluk.bunek je možné nalézt tipy na udržitelné značky, případně vřele doporučuje přečíst si o tématu nějakou knížku (Overdressed; To Die For; Stitched Up; Slave to Fashion), podívat se na dokument (The true cost; Sweatshop: Deadly Fashion; Minimalism; Made in Bangladesh) nebo si poslechnout podcast Fashion Session.
