Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký dopad na životní prostředí zanechalo vaše jídlo cestou k vám? Možná byste měli. Zemědělství je jedním z největších původců skleníkových plynů. V uhlíkové stopě jednotlivých potravin jsou velké rozdíly. Udržitelný způsob stravování je však opředen řadou mýtů.

Realita: Ne vždy, záleží na místním kontextu. Jednoduchým pravidlem je konzumovat místní čerstvé potraviny v době jejich vegetační sezóny. Některé z lokálních potravinových toků jsou vysoce industrializované, a ne všichni výrobci se chovají zodpovědně k životnímu prostředí, pokud jde o skladování a zpracovávání potravin. Základní přehled o této složité problematice mohou poskytnout certifikace, nejlépe ty, které posuzují životní cyklus výrobku.

Realita: Není to nutné. Konzumace masa nepředstavuje problém. Skutečným problémem je pouze jeho nadměrná konzumace a produkce. Evropě je vedle nadprodukce problémem i vysoká spotřeba nevhodná pro naše zdraví. Abychom udrželi rozsáhlý sektor hospodářských zvířat, více než polovinu vypěstovaných obilovin využíváme jako krmení těmto zvířatům, zatímco naše intenzivní zemědělské postupy poškozují biodiverzitu, zhoršují zdraví půdy a ohrožují klima.

Realita: Ne vždy a ne všude. Střední Evropa má dlouhou tradici chovu hospodářských zvířat a mnoho lokalit může ve skutečnosti z udržitelně se pasoucího dobytka těžit. Náš současný přístup k produkci a spotřebě masa však znehodnotil jeho tradiční roli v krajině. Bohužel není možné takové množství masa vyprodukovat pouze v rámci řádně obhospodařovaných přirozených ekosystémů. S tím, jak světová populace roste, se tento problém bude nadále zvětšovat.

Realita: Není to tak jednoduché. Často se příliš zaměřujeme na emise způsobené přepravou exotického ovoce a snažíme se ho nejíst. Emise z přepravy potravin však v průměru tvoří méně než 10 % celkových celosvětových emisí – poměrně málo ve srovnání například s tím, kolik emisí vyprodukuje pěstování obilí. Ano, emise z dopravy jsou důležité, ale nekupovat avokádo v supermarketu, do kterého na nákupy jezdíte autem, místo abyste šli pěšky nebo jeli na kole, nezvýší míru udržitelnosti vašeho jídelníčku.

Realita: Není možné kompenzovat špatný vliv jednoho druhu jednání tím, že se zdržíme jiného. Bez ohledu na velikost sektoru musí každá součást snížit svůj současný podíl na celkových emisích a vyhnout se jeho budoucímu nárůstu, pokud máme mít šanci vyřešit klimatickou krizi a krizi biodiverzity. Nikdo z nás totiž nemá svůj vlastní „environmentální rozpočet“ a již nyní jsme překročili řadu planetárních limitů. Než se nám podaří obnovit ztracenou rovnováhu mezi naší spotřebou a tím, co prospívá planetě a přírodě, budeme muset změnit naše spotřebitelské návyky v mnoha oblastech.

Zdroj: WWF-CEE (World Wide Fund For Nature Central and Eastern Europe)
https://wwfcee.org/pdf_collections/40/EN_The%20Plate%20of%20Change_REPORT.pdf 
https://wwfcee.org/pdf_collections/37/Blonk_study_technical_report_FINAL.pdf